Když se podívám z toho obrovského okna, přejede mi mráz po zádech. Mlha už pomalu odstoupila a tak vidím celé město jako na dlani. Ale už není takové jako dřív... tak živé. Nikdo tu není, venku jen problikávají pouliční lampy a ani ti zpropadení ptáci, kteří mi vždy zadělali okno mého Oplu, tu nejsou.Začínám propadat do depresí. Co se to stalo? Kde jsou všichni? Co když tu jsem úplně sám?

Když jsem byl menší tak jsem o téhle situaci vždycky snil. 

Připadat si jako Kevin ze Sám doma, ale teď je to doopravdy. Musím se sebrat, musím někoho najít! A tak jsem seběhl dolů, nasedl do svého autíčka a vyrazil hledat přeživší. Po 3 hodinovém projíždění města mi začala blikat kontrolka od nádrže, takže né jen, že jsem nikoho nenašel ale ani benzín nemám. Musím to vzít na nejbližší benzínku, ještě že je kousek. Dojel jsem na Shellku a natankoval plnou nádrž. Když, jsem vešel do prodejny abych zaplatit tak tu ale nikdo nebyl, jak pozoruhodné. Nějak jsem si stále neuvědomoval, v jaké jsem situaci. Začínal jsem už mít pomalu hlad a tak jsem si vybral jednu bagetu z mrazícího boxu a peníze dal na pult. Nedělal jsem to kvůli své karmě, udělal jsem to hlavně kvůli kamerám, které byli všude v obchodě a nerad bych byl v budoucnu stíhán za to, že jsem kradl benzín a jednu kuřecí bagetu.

V autě jsem se nadlábl a vyrazil hledat dál, začínalo pěkně sněžit a vítr také nebyl nejpříjemnější. Projížděl jsem okolo největších nákupních center, policie, letiště ale nikde nikdo.

Pro dnešek už to stačilo, řekl jsem si a vydal jsem se tou nejkratší cestou domů. Ta vedla přes Franklinův most. Když jsem přes něj projížděl, koukal jsem i do aut jestli zde není něco co by se mi mohlo hodit. Najdou ale vidím člověka!!! Ze začátku jsem si myslel, že se mi to jen zdá ale v tom autě někdo opravdu je. Ihned jsem zabrzdil, vyběhl ze svého auta a běžel otevřít. Nešlo to! Bouchal jsem na něj přes okénko, člověk ale nereagoval. Tahal jsem za kliku co to šlo ale u auta byla pěkná ledovka a tak se mi to neskutečně klouzalo až jsem nakonec spadl. Došel jsem si do auta pro bezpečnostní kladívko, které jsem tam vždy měl a rozbil zadní okno neznámého chlapíka. Otevřel jsem si jeho přední dveře a on vypadl ven z auta. Snažil jsem se ho probudit, řvát na něj ale on nereagoval...

Jediný člověk, kterého jsem dnes potkal byl mrtvý. V jeho očích byl strach. Začal jsem řvát, kopat do auta, nevěděl jsem co dělat. Ten člověk byl moje jediná naděje. Jak se má člověk zachovat v takové situaci, tohle mě ve škole nenaučili. Podíval jsem se mu do náprsní kapsy. Měl v ní peněženku s kartami, dvou stovkou a fotkami své manželky a dětí. Při pohledu na jejich obličeje mi probíhal mráz po zádech ...